Za nocí dívám se do duší lamp. Nikdo netuší, jak hluboký strach Tam je schován, Izolován. Za nocí bílých mám strach z černých dní. Pocity sdílím jen s popsanou zdí. Tam jsem schován, Archivován. Ale něco mi říká, že svět se mě týká. Na světlo si zvykám a venku je den. Něco mi říká, že ve mně je síla Nepadat dolů, ale vypadnout ven. Padnout a vstát, Vstát zas a jít. Co chci, to udělám A nebudu se ptát. Padnout a vstát, Vstát zas a jít. Co chci, to udělám A nebudu se bát! Za nocí tichých jak je oceán, Obálka prázdná jsem a bezcenná. V ní jsem schován, Zpacifikován. Za nocí smutných se někdy vydám Ke starým hrobům, k pyramidám. Tam jsem schován, Mumifikován. Ale něco mi říká, že svět se mě týká. Na světlo si zvykám a venku je den. Něco mi říká, že ve mně je síla Nepadat dolů, ale vypadnout ven. Padnout a vstát, Vstát zas a jít. Co chci, to udělám A nebudu se ptát. Padnout a vstát, Vstát zas a jít. Co chci, to udělám A nebudu se bát! Padnout a vstát, Vstát zas a jít. Co chci, to udělám A nebudu se ptát. Padnout a vstát, Vstát zas a jít. Co chci, to udělám A nebudu se bát!