Dlouho čekal na ten den, chlapeček z periférie, Co s kámošema na ulici trávil svoje volný chvíle. Postávaly na chodníku ve večerních hodinách, Když blížila se jiná horda nikdo neměl žádnej strach. Slovo dalo slovo, padla první rána, Bitva jako v kině, co končí neprohraná. Pak se rychle vrhly na bandu nepozvanou, Aby všichni ukázali, že nestojej stranou. Chtěl ukázat co je v něm, chlapeček z periférie, Aby vo něm řekli, že má ránu jak když kopne bejk. Chyt prvního, co stál v cestě, ránama ho zasypal. Když potom ten druhej padnul, tak zběsile kopal dál. Pak už nikdo nepřemýšlel, kdo je vlastně v právu, A tak trubka ocelová rozbila mu hlavu. Zvolna padal na zem přitom život z těla unikal A už bylo pozdě ptát se jestlipak ten šok zato stál. Pak chtěl každej vrátit čas, ale pozdě bylo, Slzy v očích a po zádech běhal mráz. Dlouho čekal na ten den, chlapeček z periférie