Hulákat na lesy kdesi v chráněných krajinách,
V snách i v peřinách,
V bezprostřední blízkosti lítosti se vracím přes mosty,
Kde bouří řeka a čeká,
Až pohltí člověka v celé jeho kráse a nepochopitelnosti,
Zdá se, že jsme hosty ve zlých časech.
Napsal jsem na zeď všechna svá cizí jména,
Abych zůstal tvým jediným mezi všema,
Náhodnýma, nehodnýma, hold nýmand.
V tom sevření vře ve mně nečitelnost svazku,
Neb s nohama nad zemí děláš s každým lásku,
Upřímnou soustrast, sounáležitosti,
Má soukromá pasti, kurtizáno cudnosti.
Jsem asi jat, daleko od domova
A ty roštěnka z žebra Adamova.
Jsem asi jat, daleko od domova
A ty roštěnka z žebra Adamova.
Jsem komorník v tvém předpokoji slasti,
Sborník citátů a citů bez tvé účasti.
Samaritán, vždy když sama jsi tam.
Mám strach.
Tak třeba z nejistoty,
Z toho, že nejsi to ty,
Kdo průsvitnou dlaní mi míří do cizoty,
Jsi múzou tónotepců,
Jsi ryté písmo slepců.
Jsem stopař,
Jsem slovo tajenkáře,
Jsem vzkaz na zrcadle psaný v páře,
Jsem číslo, co půjčenou tužkou píšeš do diáře.
Nářez!
Neřešitelných maličkostí,
Ví Bůh, že vášeň a výbuchy zlosti
Jsou nedílnou součástí pospolitosti dvou lidí.
Vidím, jak visím na ocelovým lanku,
Jak s úspěchem ožíráš mou tělesnou schránku,
Vánku vlhkých nocí,
Stékám po tvých bocích...
Jsem asi jat, daleko od domova
A ty roštěnka z žebra Adamova.
Jsem asi jat, daleko od domova
A ty roštěnka z žebra Adamova.
Jsme dva obrysy,
črty černou tuší,
Vzpomeň, jak kdysi hledalas' spřízněnou duši
A teď jsi autorka příběhů pro zralé muže.
Jsem bez dechu,
Skrytý mezi patry,
Hledáš útěchu a vklad je nenávratný.
Zatím nerozhodně bloudíš po dně,
Pojď mě strhnout s sebou.
Život bez hranic přesně podle slepé mapky,
Chtělas' víc a teď to chceš vzít zpátky,
Má milá, mámivá
Má milá, mazlivá...
Jsem asi jat, daleko od domova
A ty roštěnka z žebra Adamova.
Jsem asi jat, daleko od domova
A ty roštěnka z žebra Adamova.