I letos na podzim mi buší, Však o trochu pomaleji než se sluší, Můj metronom temporytmů, Já tuším. Si pomalu zvykám a slzy polykám... Ty veslaři zaber a mořem utrmácenou. Na skálu najeď mou loďkou rozkymácenou. A až ztratí se blankyt z mých slaných očí, úplně snadno dopadnu na dno... Srdce mé proletí střepem, Srdce mé skončí skončí. Srdce mé proletí střepem, Srdce mé skončí s tepem. Srdce mé je kůň s handicapem. Pak vteřinou proteče mých tisíc roků A i když sprintuji život mi uteče v jediném kroku, Odevzdávám se tmám Trochu to studí... Co stát se má, stane Až noc splyne s ránem. Pak srdce mé proletí střepem, Srdce mé skončí... Srdce mé proletí střepem, Srdce mé skončí skončí, Srdce mé proletí střepem, Srdce mé skončí s tepem. Srdce mé je kůň s handicapem...