Kaluže cestou domů už jsou plný bláta z mejch bot Říkám si ráno je zkusím překročit a nebo jít tou delší cestou Ale neumím smazat ty vzorce a mapy Jsou pod kůží zapsaný barvou co nevidím Snad odtud se bere ta touha odejít Beze slov zmizet než raději se otevřít Když je snazší stydět se jen sám před sebou Než na prázdným pódiu před sedící porotou Bez nápověd stát Bez sloupů mosty mění se V tenký lana bez křídel po nich nepřejdeš Kruhy na tvých prstech Smyčky co visí mi na krku Nožem řežeš fotky K čemu když nespálíš rám Po dešti za suchý vyměnil boty To co sis nasbíral odneseš sám Puchýře praskají klouby jsou tuhý Zítřejší obraz má včerejší rám