Jak vzácný dar mi byl dán
Dar přízně tvé, jsi můj pán,
Co dám ti já jen úzkost mám
Mě soudit smíš, jsi můj pán
Jen blízkost svou mi dál přej
Prý nebyl ráj, já znám jej
V tvém náručí se skví ten lán
Ty vládneš jím, jsi můj pán
Stůňu z tvých věčných odchodů.
Kam zas šels? Kam? A z jakých důvodů?
Odpusť mým hrozným představám,
Při kterých i dýchat přestávám.
Pokaždé, když se mi vracíš
Procitám, jsem v bezpečí.
Pochybnost i stesky jsou ty tam,
Oči tvé mě přesvědčí.
Mým dnům jak jdou jsi dal řád,
čím jsem ti já, chci dál znát.
Mnou nespoután mnou milován,
Buď vůle tvá, jsi můj pán.