Když jsem se z pole vracela,
Dva havrany jsem slyšela,
Jak jeden druhého se ptá:
Kdo dneska večeři nám dá?
Kdo dneska večeři nám dá?
Ten první k druhému se otočil
A černým křídlem cestu naznačil,
Krhavým zrakem k lesu hleděl
A takto jen mu odpověděl
A takto jen mu odpověděl:
"Za starým náspem, v trávě schoulený
A nikdo neví, že umírá,
Jen jeho kůň a jeho milá.
Jen jeho kůň a jeho milá."
"Jeho kůň dávno po lesích běhá
A jeho milá už jiného má,
Už pro nás bude dosti místa,
Hostina naše už se chystá.
Hostina naše už se chystá."
"Na jeho bílé tváře usednem
A jeho modré oči vyklovem,
A až se masa nasytíme,
Z vlasů si hnízdo postavíme.
Z vlasů si hnízdo postavíme"