Zuzana byla dívka, která žila v Amesbury. S jasnýma očima a řečmi pánům navzdory. Sousedé o ní říkali, že temná kouzla zná A že se lidem vyhýbá a s ďáblem pletky má. Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil A pověrčivý lid se na pastora obrátil, že znají tu moc nečistou jež krávy zabíjí A odkud ta moc vychází, to každý dobře ví. Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali A když ji vedli městem všichni kolem volali, "Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš, Teď na své cestě poslední, do pekla poletíš." Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění, ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění A v noci nad krajinou létává pod černou oblohou, Sedlákům krávy zabíjí, tou mocí čarovnou. Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná, V noci se v černou kočku mění dívka líbezná, "Je třeba jednou pro vždy ukončit ďábelské řádění", A všichni křičeli jak posedlí,"na šibenici s ní." Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy, Pak z tribunálu povstal starý soudce vážený, "Je přece v knize psáno nenecháš čarodějnici žít, A před ďáblovým učením, budeš se na pozoru mít." Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou, A její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou, "Pohrdám vámi neznáte nic nežli samou lež a klam, Pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám." Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici, A všude kolem ní se sběhly davy běsnící, A ona stála bezbraná, však s hlavou vztyčenou, Zemřela tiše samotná pod letní oblohou.