Mluví se o tom, že přichází čas velkých změn.
O tom, že pomalu vchází už do dveří.
Prý i ten nebožtík, co nechce jít z kola ven,
Už zítra se ještě rád zbaví svých otěží.
Možná bílej frak už si navléká funebrák.
Třeba už z líčidel na tváři úsměv si vytváří.
Možná pohřební kapela začne z vesela hrát
Dřív než najde se ten, komu strach nohy podráží,
že s velkou slávou na scéně nebude nic
A v sále zklamaný dav sotva úžasem oněmí.
Celá ta sláva nebude nic než jen trik.
Celý to laciný představení sotva dočká se ovací.
Jen co se dav pozůstalých přestane konečně cpát
A pod zármutkem stoly přestanou se prohýbat,
První nesmělý pochyby začnou se k povrchu drát,
Jestli vůbec tu je ten, kdo chtěl by v tom škváru hrát.
Možná bílej frak už si navléká funebrák.
Třeba už z líčidel na tváři úsměv si vytváří.
Možná pohřební kapela začne z vesela hrát
Dřív než najde se ten, komu strach nohy podráží,
že s velkou slávou na scéně nebude nic
A v sále zklamaný dav sotva úžasem oněmí.
Celá ta sláva nebude nic než jen trik.
Celý to laciný představení sotva dočká se ovací.