Mluví se o tom, že přichází čas velkých změn. O tom, že pomalu vchází už do dveří. Prý i ten nebožtík, co nechce jít z kola ven, Už zítra se ještě rád zbaví svých otěží. Možná bílej frak už si navléká funebrák. Třeba už z líčidel na tváři úsměv si vytváří. Možná pohřební kapela začne z vesela hrát Dřív než najde se ten, komu strach nohy podráží, že s velkou slávou na scéně nebude nic A v sále zklamaný dav sotva úžasem oněmí. Celá ta sláva nebude nic než jen trik. Celý to laciný představení sotva dočká se ovací. Jen co se dav pozůstalých přestane konečně cpát A pod zármutkem stoly přestanou se prohýbat, První nesmělý pochyby začnou se k povrchu drát, Jestli vůbec tu je ten, kdo chtěl by v tom škváru hrát. Možná bílej frak už si navléká funebrák. Třeba už z líčidel na tváři úsměv si vytváří. Možná pohřební kapela začne z vesela hrát Dřív než najde se ten, komu strach nohy podráží, že s velkou slávou na scéně nebude nic A v sále zklamaný dav sotva úžasem oněmí. Celá ta sláva nebude nic než jen trik. Celý to laciný představení sotva dočká se ovací.