Blázen a dítě, dva lidé prostí Brodí se sněhem, zimní krajinou Blázen a dítě, promrzlých kostí Určitě během zimy zahynou Nejtěžší vločky, které kdy spadly Snesly se na ně s krutou radostí Nejtěžší vločky, tiše se klady, Na bílé stráně, vnikly do kostí Kam asi míří, ukrutným mrazem? Sněhem a ledem, podivný pár? Kam asi míří, sníh padá na zem Dítě je bledé, blázen je stár Šlépěje tiché, po nich tu zbyly Neštěstí dýše z dojemných stop Šlépěje tiché, kráčejí k cíli Kráčejí tiše, cílem je hrob Blázen a dítě, prošli tím krajem Lhostejných lidí v onen zimní čas Blázen a dítě, kdo z Vás má zájem Ať jde a vidí, co dovede mráz Pšenice kvetla, nebe se smálo A slunce na ze, svítilo v ten čas Pšenice kvetla, když se to stalo. Dítě a blázen zjevili se zas Nad krajem pluli, jako dva mraky Šedivým steskem slunce zakryli Nad krajem pluli, jako dva mraky, Potrestat bleskem, svět náš rozmilý