Když okna první elektriky Poslala známé cukrbliky Záclonám mého pokoje A úsvit přišel stisknout kliky - Tak po klávesách harmoniky šly tóny. Dělat rozbroje. Pod střechou kdosi hrál. Někdo se tomu smál, Zatímco jiný dostal vztek. Tak či tak každý den Hlásil se refrénem: "Já dnes Mám vanu plnou fialek Mám vanu plnou fialek Mám vanu plnou filalových fialek." Tak chodilo to každé ráno A někdo říkal "Nevídáno, Ať se ten chlápek pobaví." Další však říkal svojí ženě: "Dost divný přístup k hygieně - Vždyť připraví se o zdraví." Nahoře zatím hrál Dotyčný klidně dál - Všem nájemníkům ve spolek. Jak přání "Zlomte vaz" Nám předával svůj vzkaz: "Já dnes Mám vanu plnou fialek Mám vanu plnou fialek Mám vanu plnou filalových fialek." Postupně se všem zalíbilo Budit se písní, zvlášť když lilo S harmonikou tahací. Začli jí říkat akordeon Já říkala Alain Delon Tomu kdo bydlel v oblacích. Už se to stěží někdo doví Kdo tenkrát bydlel mezi krovy Starého domu v Karlíně. Odešel prostě jednou k ránu, Z bytu co nikdy neměl vanu A voněl nejvýš po víně. Tím co nám tady hrál Nás vlastně obelhal řekli si všichni ve spolek. Já v špatném počasí Však dodnes zpívám si: "Já dnes Mám vanu plnou fialek Mám vanu plnou fialek Mám vanu plnou filalových fialek."