Na tváři úsměv lehoučký, A napjatý luk těla. Pak až své jaro odezní, Bude z ní krásná žena. I tak se stýská, Co vidíš zblízka. To se pak těžko opouští, I tak se stýská. Ona se létu nabízí, a on se létu podá. Když červnem horce vyzvání pozvání. Poslechnout musí oba. I tak se stýská, Co vidíš zblízka. To se pak těžko opouští, I tak se stýská. V listí se skrývá padání, není v tom dlouhá doba. Jen trochu všechno vychází odchází Poznají to oba. I tak se stýská, Co vidíš zblízka. To se pak těžko opouští, I tak se stýská. V loučení úsměv lehoučký, a napjatý luk těla. Tím úsměvem ho propouští odpouští. To všechno co by chtěla. I tak se stýská, Co vidíš zblízka. To se pak těžko opouští, I tak se stýská. Nic nezabrání hledání, ač se tak těžko hledá. Ať už se střídá, klekání svítání Obloha je bledá. I tak se stýská, Co vidíš zblízka. To se pak těžko opouští, I tak se stýská.