Jsem poslední rytíř a ve zbroji z papíru Jsem sama a malá a tenká Rukojeť svírám svého rapíru A můj cíl je ten tam Kolem mne není jediného družiníka Který by mi podal kyrysu Po kolena stojím v ostružiní, kam Sklání se nebe v tyrkysu Možná jsem řekla, že dnes nemusíš se mnou Jenže teď volám Tě z celého hrdla Ať Tvoje meče přetnou pečeť sedmou Ať to nemusí být má ruka léty ztvrdlá Chci vidět zalesknout se pod Tvou korouhví Meče a vojska Tvého přilbice Ale prázdný je obzor okrouhlý Nepřicházejí Tvé tři lvice Jsem poslední rytíř v papírové zbroji A čekám, že otevřou se nebesa Jenomže tentokrát opravdu se bojím že každý svůj úděl nese sám Proč se bojím klesnout pod tou tíží Vždyť rytíře vždy pasují v kleče Až po té, co zbraně s přesilou skříží Po líté bitvě a mečem