Vždycky jsem se rád díval do propasti Dokud se propast nezačla dívat na mě První květina své listy k světlu napnula Poslední mršina svůj osud v rozkladu nalezla Tak dlouho jsem vdechoval mráz Až nedokážu znovu zažehnout oheň Jednou musí všechno skončit Aniž by začalo cokoliv nového Jednou se musí všechno rozpadnout V prach se obrátit a postupně odvanout Tak dlouho trvala zima Až nedokážu přijmout jaro