Je ráno, pěknej den jako nejeden, A brána k štěstí otevřená, A v světle přikrytá vedle leží ta, Která je a není moje žena, Ať žije lidskej tvor, je osmej termidor A lid za oknem volá "sláva!", A ona po chvíli v moji košili Vstává, tiše vstává. Pod blůzou z Marseille však má dvě kameje Hezčí, než má senešálka, A já je propíjím s jednou bestií, Která je a není moje válka, Jó, v malým pokoji ve tmě a ve zbroji Se rázem kroků nedostává, Když země kdekoli je v letní řeholi Plavá, tolik plavá. Léto uzraje a tahle holka je Moc bílá na to, aby žila Jen ze svých kamejí a s mojí nadějí, V který je a není moje síla, Jó, je mi do tance, tahle romance Je možná ženská nebezpečná, Možná krvavá, možná nepravá, Ale věčná, bože, věčná.