Můžeš jít dál tmou za obzor Z mlžných hor, dálavou, bezvěkou Déšť padá na tvář, na tvrdou zem, co znáš Na zem tvou, svobodnou Na kopcích kruh z kamenů Jen tvůj kmen k mohylám cestu zná Na kolenou klečíš sám, v rukou meč máš kalený Na krev mrtvých bratrů přísaháš Mocný nápěv od moře zavál Stoupá kouř z pobřeží, ohňů zář Lodí černých pluje mrak a na každé přídi drak Helmu dáš na zachmuřenou tvář Jsme horalové Boj zuřivý, plameny soumrak rozráží Křik raněných, mrtví jsou, co byli na stráži Hoří tvá vesnice vzdálená Hněv Odinův, sekery hlavy stínají Z vln z drakarů severští vlci sbíhají Vaří, krev se ti v žilách vaří Pošli do Valhaly všechny ty pohany, zažeň je navěky pryč Horalové, jsme horalové Horalové Strach děsivý, shořely tvoje svatyně Svár odvěký, řekli jim, znesvěť bohyně Proudí do země krev rudá Zvuk rohů zlých všechnu tvou víru zabíjí Dál družina přátel tvých pryč se probíjí Nocí k prastarým horám spěchá Pošli do Valhaly všechny ty pohany, zažeň je navěky pryč Horalové, jsme horalové Horalové Zbyl jsi sám Mlhy se zdvíhají Na pomoc voláš Mrtvé, co v horách leží Ze hrobů v mohylách přízraky v noci povstanou Král ožije, vikingům jatka nastanou Vaří, krev se mu černá vaří Pošli do Valhaly všechny ty pohany, zažeň je navěky pryč Horalové, jsme horalové Horalové Horalové, jsme horalové Horalové