Táta měl přání být kauboj Žít život, o kterým jen snil Mít koženej klobouk Dva kolty a skobou Od pasu zasáhnout cíl Ze snů mu zbyl jen ten klobouk Z vlčích kůží ušitej Ten klobouk sňal z hlavy Jen když dámy zdravil Když u studní pil z něj A v kaňonech ulic Na prériích měst Žil sám jak kauboj Co má jen svou čest Uměl nocí tmavou Se vzpřímenou hlavou Ten kaubojskej úděl nést Ten koženej kaubojskej kloubouk Vrásčitou krempu už má Závání ďáblem A nosí jen trable Zakrátko zdědím ho já Ten koženej kaubojskej klobouk Toho nemůžu lásko se vzdát Ten klobouk mi sedí To zkrátka se dědí Tak musím ti sbohem dát A v kaňonech ulic Na prériích měst Žít sám jak kauboj Co má jen svou čest Musím nocí tmavou Se vzpřímenou hlavou Ten kaubojskej úděl nést Kaubojskej úděl nést