Ona: Vzduch je těžký jak ta měď,
Ruce tvé znám nazpamět
A teď naposled už přitisknou se k mým.
On: Nač myslíš?
Ona: Nač myslíš?
On: Vždyť vím.
Radši přimkni se blíž,
Slova jsou jen na obtíž.
Ona: Vzduch je cítit po něčemm
Před čím sotva utečem.
Stín jak tichošlápek připojil se k nám.
On: Nač myslíš?
Ona: Nač myslíš?
On: Ó, to znám.
Radši ode mne vem
Kytku s tichým úsměvem.
On: Ou!
Pusu ti dám,
Já půjdu tam a ty tam.
Bye bye, štěstí, bye bye.
Jsem tvůj apríl ne máj.
On: Buď si, co se má stát.
Lepší je se pousmát.
On: Nevyčítám,
Já půjdu tam a ty tam.
Tak čau, štěstí, hej hej.
Nech pláč, raděj se směj.
On: O tvůj úsměv, já bloud,
Totiž toužím zbohatnout.
Ona: Vzduch už lehčí je než byl.
To tvůj úsměv způsobil.
I když každou chvíli musím vstát a jít.
On: Nač myslíš?
Ona: Nač myslíš?
On: Nech být.
O ten úsměv, já vím,
O ten jde nám především.
On: Ou!
Pusu ti dám,
Já půjdu tam a ty tam.
Bye bye, štěstí, bye bye.
Jsem tvůj apríl ne máj.
On: Buď si, co se má stát.
Lepší je se pousmát.
On: Nevyčítám,
Já půjdu tam a ty tam.
Tak čau, štěstí, hej hej.
Nech pláč, raděj se směj.
On: O tvůj úsměv, já bloud,
Totiž toužím zbohatnout.
On: Nevyčítám,
Já půjdu tam a ty tam.
Tak čau, štěstí, hej hej.
Nech pláč, raděj se směj.
On: O tvůj úsměv, já bloud,
Navždy toužím zbohatnout.