Svět se pustý liduprázdný zdá Zase budu sám V televizi opakujou Star Trek A ten už znám Nade mnou visí prázdný strop Na něj akvarely snů promítám Na obraze prvním vidím prázdný nároží Kde jsem v dešti stál A na druhém zklamání a údiv že jsem se nedočkal Jenom, že jsem jak prázdný rám Na tvůj obraz v nočním tichu čekám dál Začíná moje malá půlnoční vernisáž Začíná moje malá půlnoční vernisáž Bez všech přípitků a slávy A všech tváří, které znám Začíná moje malá půlnoční vernisáž Vidím obraz na kterém jsi s ním Snad se mi i podobá Tak trochu skepticky se tu tváří Jako já Proč si každá žena stejný typ Pro svou novou lásku vybírá Začíná moje malá půlnoční vernisáž Začíná moje malá půnoční vernisáž Jen ze záblesků a stínů A nikde žádný mecenáš Začíná moje malá půnoční vernisáž