Procházím černou tmou a stíny přede mnou.
Děsí mě, se mnou však nepohnou.
Padám do hlubin zla a nenávisti.
Jak porušuju pravidla, to nezjistí.
Musím přejít dál, to, co mě sráží.
Nesmím přestat mít úsměv na tváři.
I když zničit mě se pořád jen snaží,
Já jsem ta, co jim to úspěšně maří.
Musím přejít dál, to, co mě sráží.
Nesmím přestat mít úsměv na tváři.
I když zničit mě se pořád jen snaží,
Já jsem ta, co jim to úspěšně maří.
Utíraj mi slzy, když mi žádný netečou.
Říkaj mi: "Uklidni se" a potom utečou.
Tyhle stavy potom jednoduše přetečou,
Přetečou, přetečou, přetečou, přes hlavu.
Já už nemám žádnou ochranu.
A teď čekám jenom na vdovu,
Až mě stáhne s sebou do hrobu, do hrobu.
Neobejdu se denně bez toho davu,
Lidí, co useknout mi chtějí moji hlavu.
Seru na to, seru vám na obranu.
Příjmů keců od nich právě dostanu.
Chcete sundat masku, co vás jen kazí,
Ale bojíte se stát přede mnou nazí.
Rádi zůstanete těmi, co to tají.
Že jste mladí, hloupí a jste sebou sami.
Chodím černou tmou, stíny se srážejí.
Ztratili se ve svém vlastním podzemí.
Chodím černou tmou, stíny se krátí.
Bláhově si myslí, že se zas vrátí.
Musím přejít dál, to, co mě sráží.
Nesmím přestat mít úsměv na tváři.
I když zničit mě se pořád jen snaží,
Já jsem ta, co jim to úspěšně maří.
Musím přejít dál, to, co mě sráží.
Nesmím přestat mít úsměv na tváři.
I když zničit mě se pořád jen snaží,
Já jsem ta, co jim to úspěšně maří.
Chtěla jsem pevně nohama na zemi stát.
Chtěla jsem vám všechno ze sebe zase dát.
Tisíc vizí o tom, o čem budu psát.
A potom polovina začla se mi smát.
Nutí mě být v rapu dospělá.
Nebudu potlačovat pravý já.
Peklo, horko, vole, žasnu, neklesnu.
Vidle jako kopí od ďábla si vezmu.
Musím přejít dál, to, co mě sráží.
Nesmím přestat mít úsměv na tváři.
I když zničit mě se pořád jen snaží,
Já jsem ta, co jim to úspěšně maří.
Musím přejít dál, to, co mě sráží.
Nesmím přestat mít úsměv na tváři.
I když zničit mě se pořád jen snaží,
Já jsem ta, co jim to úspěšně maří.