Vidím Tě promoklou do deště schovanou utíkáš. Do kapek spojenou za deště odteklou se mi zdáš. A slyšíš dychtivá, já, jsme víc náš smutek být, jak ti vzkáže tiše žít. Tváří jsi oblačnou víc také prochladlou, ve vodě bezbarvou vypadáš. Jsi mojí záhadou s oblohou pobledlou, s radostí odkvetlou uvadáš. I vlny jsou vlasy tvé z moří vyplavené Smutný mám znavené oči své další slzy mé tvé slané chutě jsou. Já v pláči věřím dál, vzpomínám. Hned spolu smutky zas nám v dešti odejdou. Tváří jsi oblačnou víc také prochladlou, ve vodě bezbarvou vypadáš. Jsi mojí záhadou s oblohou pobledlou, s radostí odkvetlou. Jsi nocí zastřenou jsi jitrem, obměnou odkrýváš. Svou řeku krajinou tu jiskru pohaslou uvítáš. V soumraku spočinou mé oči před tebou odmítáš. Pohledy s útěchou je v sobě nepřijmout povídáš. Smutný mám znavené oči své další slzy mé tvé slané chutě jsou. Já v pláči věřím dál vzpomínám. Hned spolu smutky zas nám v dešti odejdou. Tváří jsi oblačnou víc také prochladlou, ve vodě bezbarvou vypadáš. Jsi mojí záhadou s oblohou pobledlou, s radostí odkvetlou uvadáš