Když po dvacíti letech potkáš kamaráda, Se kterým sis na vojáky hrál, A na četníky, na zloděje, na semafor u koleje, Na kuřáky listí a tak dál. Na doktory medicíny a na ještě větší klukoviny, Až se dětský rozum červenal, Může to být radost, nebo jenom taktu zadost, Ale může se stát, že půjde dál. A ty budeš stát v dlouhé chodbě A pohled z něj nespustíš, Dokud ti neselžou oči obě, Dokud to všechno v sobě nepřekřičíš. Kdybys byl poeta, napsal bys báseň, Kdybys ho neznal, snad bys mu záviděl, Ale ty jseš klaun a po otci blázen, Jakého nikdo ještě neviděl. Odcházíš dolů mezi náklaďáky A mezi lidi, co tě pozdraví, Dají ti panáka, žádné dlouhé fraky, Panáka na kuráž a na zdraví. A pak tě viděj' lidi v telefonní budce, Změněným hlasem přes kapesník špinavý Jak křičíš:"Chci mluvit s kamarádem" A telefon se s tebou nebaví. My všichni měli kdysi spolužáky, V myšlenkách vracíme se znovu do školy, Pešek okolo nás chodívá taky A máme obyčejné idoly. A tak nás viděj' lidi v telefonní budce, Změněným hlasem přes kapesník špinavý Jak křičíme:"Chci mluvit s kamarádem" A telefon se s námi nebaví.