Až únavou zpomalíš chůzi svou
Zůstane z křídel tvých jen stín.
Pak náruč má, ta náruč bláhová
Vyléčí rány tvé i splín.
Já dál a dál se ptám
Proč odcházíš
Když léta čekám
A ty o mé lásce víš?
Až únavou zpomalíš chůzi svou
Budeš snad úsměv můj si přát.
Však náruč má nebude bláhová
Pak by ses vrátil k ní a rád.
Já dál a dál se ptám
Proč odcházíš
Když léta čekám
A ty o mé lásce víš.
Až únavou zpomalíš chůzi svou
Budeš snad úsměv můj si přát.
Však náruč má nebude bláhová
Pak by ses vrátil k ní a rád.