Kdy se konečně zmůžeš mluvit hlasem sametovým Svědkem všeho je bůžek co nosíš na krku stále každodenně I kytka uvadá záhy nejen když ji nezaléváš Když nemá dostatek vláhy a když je prostředí náhle vyměněné Co dáváš to jsou jen splátky jeden z pruhů na roletách To ráno na kusu látky bylo jinačí kouzlo nenadálé Mý tváře hoří jak sláma hádej v kterým uchu my zní To asi vzpomíná máma snad ta jediná zná mě dokonale Dej volnost sobě nám a budem sdílet Svůj úděl každý zvlášť a rovným dílem áá Kdy se konečně zmůžeš hltat život tak jako já Nikdy nebyl bys úžen teď padá pomalu z půdy do sklepení Radši sbohem si dáme ať nás cizí nerozsoudí Ať slunce hlavu si láme a líně najevo příběh z donucení Dej volnost sobě nám a budem sdílet Svůj úděl každý zvlášť a rovným dílem áá