A je mi z tebe špatně, je mi z tebe ještě hůře, Nožík zlomil se mi kdesi v manikúře, Obočí si vytrhávám pinzetou, Až budu jako klaun Ferda, Kdo bude chtít mi úder dá A já na dvoře divadla opiju se s Markétou. Svobodný jsem jak Ikarus, Z křídel mi kape vosk A dole bliká Rus, Opodál Evropa A já jsem pánem svého života, Je sobota A dole malé tečky jako lidi, Bílí, černí, žlutí, arabi i židi, Ti, co slepí jsou i ti, co vidí, Navzájem se nenávidí. Je to tak. Ty dny, kdy psával jsem ti třicet esemesek denně Jsou už pryč, to spíše najdu jehlu v seně Nežli zbytky kuráže nechat se urážet, Studená jsi jak kostka polévkové směsi, Kterou kdosi kdesi za pár korun kupuje si A pak pomalinku polyká u garáže. Svobodný jsem jak Ikarus... V kulisách laciného dramatu se těžko zlobit na tátu, že kapsy nosil obrácené ven A bez rozdílu všem říkal: Dobrý den! Těžko si mámu kreslit modrým progresem, Když noc je výkresem a z dětství si nesem S Jakubem Arbesem své těžké deprese na chodbě Po plese. Svobodný jsem jak Ikarus...