Takovej to bejval nenápadnej pán
Žil na konci ulice úplně sám
V tom malým domku obehnaným vysokým plotem
Ale vždycky velmi zdvořilej a laskavej k dětem
Potkávali jsme se denně v samoobsluze
Mluvil vždycky potichu a nikdy ne dlouze
Jednou mi vyprávěl, že někde na severu
Má kdesi v ústavu nemocnou dceru
Jednou jsem zaslechla sousedovic kluky
(Takovej to bejval spořádanej pán)
Že se v noci z jeho sklepa linou divný zvuky
(Žil na konci ulice úplně sám)
Prej jako když nějaký poraněný zvíře vyje
(V tom osamělým domku se divný věci děly)
To víte děti, ty jejich fantazie.
(A vy jste nic nevěděli, neviděli!)