No jo, už vstávám,
Já vím, že musím jít dál.
Už nemluv! Vždyť se vzdávám,
To co mne tu drží – je moc těch dobrých rad.
Nevím, na stopy, a nevidím,
Je šero a váhám,
Mám stát anebo žít dál?
Bez stopy a stojím,
Jen mávám a na světla a čekám na signál...
Kdo pro mne zahoří
A kam mne to zavane, kam?
Jak vysoko mám vylézt,
Abych přehlédl svou cestu odnikud do nikam.
Nevím, na stopy a nevidím,
Je šero a váhám,
Mám stát anebo snít dál?
Možná jen zvolním, někoho potkám,
Kdo se mnou počká...
Na signál.
Na stopy nevidím,
Doufám, že jsou někde dál,
Tak mávám na světla a čekám na signál.
Já nevím jestli mám stát nebo jít dál,
A mám jít vůbec kam?!
Čekám kdo povede,
Když už to vzdávám.
A kam to bude?
Záleží na mne, zatím hádám.
Je jedno jak, když už to takhle dál nejde.
Je jedno kdy pukly naděje,
Že se změně vyhnu,
Že už to takhle nějak dojdem...
Potřebuju něčí ruku abych vstal,
Všichni jí chceme.
Ztraceným časem pevně nás vede,
Někoho k zániku a mne zpět ke mně.
Někoho k zániku – někoho k věčnosti,
Volal jsem nahlas, kdo mne tam vezme.
Když se čas zlomil není možné mlčet,
Tak volal jsem někoho a myslel tím tebe.